• RX-8

  Publikováno: 8. 8. 2012

  Úvod

  Jak někteří vědí, vyměnil jsem letos své auto pro radost – starší Mazdu RX-7 vystřídala novější RX-8 (verze z roku 2003, se silnějším motorem a manuálem). Slíbil jsem při té příležitosti napsat pár vět… jenže jsem zjistil, že o Mazdě nejde psát stručně a vyhnout se přitom zažitým klišé. Takže to chvíli trvalo a budete se muset prokousat trošku delším textem, než jsem původně plánoval…

  

  Trocha historie

  Jak označení RX napovídá, je RX-8 pokračovatelem tradice motoru Wankel, která zahrnuje modely RX-2 až RX-5, nějaké čistě japonské modely včetně jedné dodávky, čtyři generace Cosma a zejména tři generace celosvětově populární RX-7. Svou chvilku slávy si Mazda užila i při vítězství ve 24hodin LeMans s čtyřrotorovou 787B.

  O nástupci RX-7 dlouho nebylo jasno – v roce 1995 byl sice představen koncept RX-01, management ale projekt vzhledem k vzrůstající oblibě SUV zastavil. Skupinka nadšenců uvnitř automobilky motor dále vyvíjela a později jím obsadila další koncept, RX-EVOLV, který už dostal od vedení zelenou. V roce 2001 byl představen jako koncept RX-8 a následně v prakticky nezměněné podobě dotažen do konečné podoby a uveden do prodeje v roce 2003. V roce 2009 přišel výraznější facelift a výroba byla ukončena letos.

  Karoserie

  Karoserie je mistrovským dílem Mazdy. Svébytný design lze na první pohled přiřadit k asijské designové škole, ale ani evropské oko s ním obvykle nemá žádný problém. Ladná nízká silueta, velká 18″ kola, unikátní systém proti sobě otvíraných dveří, nepřepálené sportovní detaily – i po téměř deseti letech je Mazdu možné postavit vedle libovolného prémiového auta bez ztráty kytičky (tím netvrdím, že Mazda bude vždy a pro každého hezčím autem). Je také jediným autem, kterému bych byl ochoten i přes čtyřdveřovou karoserii tolerovat označení kupé.

  

  Interiér

  Za čtveřicí proti sobě otvíraných dveří (zadní lze otevřít až po předních) se skrývá čtveřice plnohodnotných sedadel. Do výšky cca. 180cm nabízí Mazda vpředu i vzadu dost místa a komfortu i na dlouhé cestování. Na sedačkách může být látka nebo kůže v různých barevných kombinacích – tradiční černá a světlá, podivná černo-hnědá a efektní černo-červená. Pro někoho může být černo-červená už za hranicí dobrého vkusu, já ji ale vzhledem k určení auta beru. Inu, posuďte sami:

  

  Hlavové opěrky nejsou stavitelné a nízko položená loketní opěra na dveřích také příliš opory neposkytuje.  Zavazadelník má slušných 290 litrů, skrývá pouze lepící sadu a přístup do něj je omezený.

  Architektura palubní desky je efektní, i když v některých detailech je tok času znát. Všemu vévodí velký otáčkoměr s digitálním ukazatelem rychlosti. Zajímavou vychytávkou je regulace osvětlení přístrojů, která mění také barvu – nižší úrovně jsou červené, drobné cvaknutí přepne grafiku do efektnější bílé. Místy jsou tvrdé plasty, grafika navigace není nejmodernější a stavové displeje s hrubým červeným písmem také ne. Perfektní je tříramenný kožený volant s tlustým věncem bez módních zploštění či anatomických hloupostí.

  

  Výbava je dle očekávání poměrně bohatá – nějaké ty airbagy, vypínatelné ESP, xenonové světlomety, výklopná navigaci, vyhřívané sedačky. V některých verzích ale zcela chybí palubní počítač a zadní okénka jsou pouze výklopná. Velmi dobře hraje audiosouprava Bose s měničem na 6CD.

  Motor

  RX-8 má pod kapotou dvourotor o standardním objemu 2×654 ccm (stejně jako RX-7), ovšem bez přeplňování. Maximální výkon je 170kW při 8200 otáčkách. Velmi kompaktní jednotka se pod kapotou krčí až za přední nápravou, zbytek dlouhého motorového prostoru zabírají různé chladiče a posilovače, ještě jeden motor by se tam ale zřejmě vešel.

  A někdy by se i hodil. Motor je asi nejslabším článkem celého auta – za spotřebu výrazně přes 10 litrů nabídne dynamiku na úrovni… řekněme Golfu GTI, který má o nějakých 15kW méně. Při běžné jízdě motor spolupracuje už pod 2000, krátké převody precizní šestistupňové převodovky ale nabádají k držení motoru v otáčkách kolem 4000. Od nich Mazda svižně a plynule zrychluje až někam k hranici 9000… žádný oslnivý zátah ani výkonová špička se ale nekoná a ani zvuková kulisa není nic výjimečného. I o 20 let starší RX-7 dokáže osmě na rovince ujet. Druhá strana mince se ukáže třeba při slalomu, kdy turbo nedokáže konkurovat okamžité odezvě a lineárnímu nástupu výkonu atmosféry.

  Podvozek, řízení, brzdy

  Otazníky kolem motoru plně vynahradí podvozek. Ten je šitý na míru standardním 18″ kolům a funguje s nimi prostě skvěle. Možná i zásluhou lehkého motoru, rozložení hmotnosti 50:50 a většině hmoty mezi oběma nápravami. Komfortem nijak nezaostává za běžnými auty typu Focus, přitom ale poskytuje jistotu sportovního auta. Pohon zadní nápravy přes samosvorný diferenciál Torsen a plně vypínatelná stabilizace lákají k drobným driftíkům. I ty Mazda zvládá, ačkoli na tuto disciplínu by to přece jen chtělo ještě přitvrdit – po přenesení váhy na vnější kolo následuje drobné kývnutí auta zpět, které je potřeba si pohlídat.

  Skvělé je i hřebenové řízení, sportovně tuhé a s perfektní zpětnou vazbou. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy seděl v autě s tak dobrým řízením… a po chvíli musím připustit, že možná nikdy. HotHatche jsou více či méně pozadu, všechna současná BMW co se mi dostaly do ruky taky, o Audi ani nemluvím (ok, třeba v R8 jsem neseděl, ani v poslední M3). Možná Cayman a MX-5, tam si netroufám bez přímého srovnání vynést rozsudek.

  Brzdy fungují dle očekávání také výborně, dají se citlivě dávkovat a se zpomalením auta nemají problémy. To, že snesou i zátěž okruhového ježdění, musím ještě osobně prověřit.

  Sečteno a podtrženo

  RX-8 je po všech stránkách jedinečné auto a ve většině ohledů je to výjimečnost pozitivní. Design, interiér, řízení, řazení, podvozek – tady lze vytknout jen drobnosti. Problematickým prvkem je motor, který neohromí dynamikou, nepotěší spotřebou a i při nadstandardní péči může zklamat ve spolehlivosti. Tyto faktory komplikují použití RX-8 jako auta pro denní ježdění a odsuzují ji do role auta pro nadšence.

A5 Amsterdam